Předvánoční setkání v Olomouci - 9. 12.
Rok se s rokem sešel a opět nás čekala příprava Vánočního setkání pro rodiny. Před druhou hodinou odpolední jsme vyrazili směr Bounty Rock Kafe, abychom vše na místě připravili
a mohli se těšit na hosty. Kolem třetí hodiny přicházejí první rodiny a zaujímají svá místa. Děti prozkoumávají hračky a začíná pěkný mumraj, protože kavárna se plní čím dál víc.
Po hodině hemžení, seznamování a povídání se slova ujímá vedoucí, aby všechny přivítal, popřál krásné svátky a uvedl studentky z Pedagogické fakulty UP v Olomouci, které
si připravily představení. Pohádka o tom, jak se dali Mikuláš, anděl a čert dohromady, zapojila do děje i děti, které Mikulášovi a čertovi pomáhaly odpovídat na hádanky, které jim dával anděl. Na závěr představení si Mikuláš a jeho společníci vyslechli písničky a básničky od dětí. Některé se trochu bály, některé se trochu styděly, ale byli mezi nimi i „ostřílení mazáci“, kteří vysypali básničku z rukávu ani nemrkli, ale nakonec, ať už s rodiči nebo sami, děti dostaly zaslouženou odměnu.
Po odchodu Mikuláše a jeho společníků se všichni pustili do připraveného rautu, poklidného klábosení a celkově příjemného předvánočního pobytí. S pokročilejší hodinou se začala kavárna vyprazdňovat, rodiny se loučily, přály se krásné svátky. Nakonec jsme zůstali sami, popřáli si klidný víkend a rozešli se domů a nezbývá, než se zase těšit na další setkání.
Irena Matějková
Andělsky adventní setkání ve Slunečnici
30.11. 2011, datum, které bylo již zahaleno předvánoční atmosférou. Někde sálala tato atmosféra méně, někde více a nejvíce ve Zlíně v Netradiční tréninkové kavárně Slunečnice, kde měly jedinečnou možnost se na Adventním setkání sjet všechny klientské rodiny olomouckého střediska rané péče. Od 15 h se začaly sjíždět rodiny ze všech koutů především zlínského kraje a zábava se pomalu začínala rozjíždět. Po uplynutí přibližně hodiny času, kdy už všichni měli co jíst a pít, s kým si povídat a smát se, hrát si a seznamovat se, atd. k nám zavítali andělé z nebes, kteří si pro nás připravili pohádku, hry a také malé dárečky. I přesto, že každá pohádka má svůj konec, ne jinak tomu bylo i u této, s námi andělé ještě nějakou chvíli zůstali a společně s dětmi vytvořili doslova andělské výtvarné dílo. A ten kdo neměl zrovna chuť malovat, mohl využít hraček, nových kamarádů a společného času k prožití spokojeného odpoledne. Rodiče se nenechali dlouho pobízet a stejně jak jejich děti se brzo začali družit a hovořit o tématech vážných i těch méně vážných či nevážných. Čas je nemilosrdný a neúprosný, a i přesto, že mnozí prosili a přemlouvali, aby směli ještě zůstat a hrát si, jak se říká, nebylo jim to nakonec nic platné a museli jsme všichni společně pomalu opustit tak příjemné prostředí jako je Slunečnice. A aby toho nebylo málo, tak za pár dní 9.12.2011 se
v Olomouci uskutečnilo ještě další Předvánoční setkání, ale o tom již více v článku s názvem Předvánoční setkání v Olomouci.
Vendula Bartoňová
Handicap Rally
První zářijovou sobotu se na atletickém stadionu v Olomouci uskutečnil již čtvrtý ročník sportovně-zábavného dne, Handicap Rally, pořádaného sdružením Dobré místo pro život.
A o co v tomto soutěžním klání šlo? Především o zábavu a možnost poznat nové a zajímavé lidi. Kterýkoliv z návštěvníků mohl vytvořit tým s některým z handicapovaných přátel a zúčastnit se společně devíti soutěžních disciplín. Za každou provedenou disciplínu obdrželo soutěžní družstvo podpis fotbalisty Sigmy Olomouc a po nasbírání všech podpisů mohlo vyrazit k cíli. Tam na něj čekalo zařazení do slosování o zajímavé ceny.
Soutěžní disciplíny sestavily jednotlivé organizace, které sdružuje Dobré místo pro život. Středisko rané péče Olomouc se Handicap Rally zúčastnilo letos poprvé. Sice protentokrát „pouze“ s informačním stánkem, ale i přesto můžeme s veškerou skromností říct, že měl úspěch. Děti i dospělí si chtěli vyzkoušet naše pomůcky a mnoho z nich litovalo, že nemáme i soutěžní disciplínu. Největší úspěch zaznamenala veškerá „vozítka“, na které stála občas i fronta, a také hmatové pexeso. Toto neustálé rojení se lidí kolem našeho stánku nám nakonec přineslo nabídku od pořadatelky akce paní Novotné na soutěžní disciplínu v dalším ročníku Handicap Rally. Takže příští rok se na vás těšíme!
Světla Kubíková
Jak jsem vítali léto ve Středisku rané péče Olomouc
Je středa poledne 22. června a podle toho, jak se máma chystá, to vypadá, že asi někam pojedeme. A taky jo, máma povídá: „Pojedeme autem brm brm do Olomouce za tetami z rané péče a budou tam taky další děti, pejsek, koník a spousta hračinek“ … no uvidíme, co ta máma na nás zase chystá. A tak jsme vyrazily a po známé cestě jsme dojely do Olomouce. Tam do auta nastoupil i táta a povídal nám to samý, co máma. Máme se fakt začít těšit???
No a už je tu středisko rané péče, kde jsem už byly, ale vždycky jenom na nějakým vyšetření. Nešijou na nás máma s tátou nějakou boudu jenom proto, abychom zase nebrečely, když nás bude někdo prohlížet? Ale je zvláštní, že nejdeme dovnitř, ale dozadu na zahradu. Jů, kdo to je??? Vítá nás šašek s velkým červeným nosem, toho známe zatím jenom z knížek a obrázků. A teď si tady povídá s mámou a tátou a na nás se taky směje a povídá i nám. Pak jdeme dál na zahradu a pomalu se rozhlížíme. Kolem je opravdu spousta hraček, už jsou tady i další mámy a tátové s prcky jako jsme my a mezi tím pobíhá ne jeden, ale hned několik opravdických klaunů. A po chvilce k nám taky přichází „hračinková teta“ Eva, kterou dobře známe z návštěv u nás. Takže víme, že nám bude fajn.
A taky jo! Jak odpoledne ubíhá, tak zkoušíme všechny ty připravené hračky, které se nám moc líbí. Taky přišel slíbený pejsek, kterého jsme si pohladily, a samozřejmě nechyběl ani koník. Na toho jsme ale jenom koukaly, protože my jsme ještě malé. Ale na našich větších kamarádech jsme viděly, jak se jim projížďka na koníkovi líbí, a těšíme se, že budeme třeba jednou taky na nějakém jezdit. Během celého odpoledne se za námi zastavily i další tety, se kterými jsme se kdy potkaly a všechny se zajímaly o to, jak se nám daří. To bylo od nich moc hezké. Jak bylo slíbeno, byla připravena i spousta dobrot. Nám asi nejvíc chutnaly slaďoučké vaflíky a naše oblíbené kukuřičné křupiny, tátovi grilované maso a mamce nealko mojito. A byla tu i slečna z oční optiky a mamka nám u ní koupila super sluneční brýle na letní projížďky na kole.
No a než jsme se nadály, tak jsme se musely rozloučit, i když se nám ještě moc nechtělo, a vyrazit domů. Ale víme, že až budou tety zase něco podobného pořádat, tak určitě rády i s mámou a tátou přijedeme.
Ahoj J
Julinka a Jolanka Bartošovy (2,5 roku) z Lukavice
Setkání v olomouckém Tyfloservisu
Že nevíte, co to je Tyfloservis? Právě proto jsme se rozhodli pro naše klientské rodiny udělat v místní olomoucké pobočce setkání. Pracovníci Tyfloservisu mají podobnou práci jako my, poradci rané péče. Rozdíl je v tom, že jejich klienty jsou lidé se zrakovým postižením starší patnácti let. A pokud se takový člověk chce samostatně (a přitom bezpečně) naučit například chodit trasu do práce, vařit jídlo nebo obsluhovat počítač, pracovníci Tyfloservisu za ním dojíždí a vyučují tyto dovednosti. Kromě toho mají k dispozici také široký sortiment pomůcek (obyčejné i kamerové lupy, mluvící hodinky nebo váha, pomůcky pro psaní Braillova bodového písma apod.), které mohou nevidomým usnadnit život a cestu k samostatnosti. O tomhle všem nám povídala Mgr. Darina Horáková, vedoucí pobočky, na setkání rodičů dne 28. dubna. Provedla nás také celým zařízením – zajímavá byla například tréninková kuchyň uzpůsobená potřebám zrakově postižených nebo také oddělení hraček v prodejně Tyflopomůcek. Pak slovo převzal nevidomý pracovník Střediska informatiky a digitalizace, který zaškoluje zrakově postižené pro práci s počítačem. Byl velmi sdílný, co se týká práce, školy i svého osobního života – spolu s nevidomou manželkou vychovávají nyní dvouletého syna. Snad pro všechny zúčastněné rodiče bylo zajímavé slyšet jeho osobní příběh, největší diskuze se strhla u tématu integrace versus speciální školství. (Jen podotýkám, že k obecným závěrům jsme se nedobrali, prostě co se hodí pro jednoho, nemusí být dobré pro jiného.) S tak bohatým programem čas utekl, dospělí by si snad ještě povídali, ale dětem už zábava docházela. Rozloučili jsme se tedy. Mnozí rodiče si oddechli, že existuje služba, která jednou pomůže jejich dětem zařadit se do života co možná nejvíc normálního.
Eva Horáková
Neobyčejně obyčejná návštěva…
V Centru panoval čilý ruch. Téměř desítka dětí různého věku se batolila v malém prostoru na koberci, přetahovala se o hračky či jezdila mezi tím vším na motorkách. Některé maminky si povídaly, jiné s dětmi zpívaly, některé se snažily dát dítěti svačinku nebo přebalit. Běžné dopoledne v Rodinném centru Heřmánek bylo v plném proudu.
Ve dveřích se objevily kolegyně Petra Navrátilová a Eva Horáková. Pečlivě připraveny vytáhly všechny pomůcky a stimulační hračky na stoly a začaly povídat. Dobrý den, my bychom vám chtěly představit služby Střediska rané péče Olomouc… Ruch neutichal.
Po chvíli bylo jasné, že maminky se z obležení svých dětí na koberci nezvednou a nevydají se směrem k pár metrů vzdáleným stolům a přednášejícím. Jako bychom se nesešly na stejné vlně, uf…
Flexibilní poradkyně se nenechaly zaskočit a tak se během pár minut vydaly se všemi pomůckami k maminkám.
Najednou jako by se atmosféra změnila. Seděli jsme všichni na koberci, maminky se probíraly speciálními hračkami a pomůckami, ptaly se proč používat konkrétně takové barevné kombinace, jak a co se dělá s touhle pomůckou. Nasadily si simulační brýle, aby se vžily do pocitů člověka, jehož zrak má jisté omezení a potřebuje speciální pomůcky, vyzkoušely si svůj hmat, byly překvapeny informacemi, že je možné, aby nevidomí rodiče samostatně vychovávali své vidící děti apod. Čas plynul rychle a kromě představení střediska se dostalo i na nejrůznější dotazy.
Návštěva poradkyň a prezentace střediska rané péče zde měla roli informační, ale třeba se právě prostřednictvím těchto maminek o rané péči dozví někdo, komu by tato služba mohla pomoci, kdo ví…
V průběhu návštěvy kolegyň v Centru jsem přemýšlela, jak je pro nás, poradenské pracovníky, těžké, ale nutné, dokázat se přizpůsobit aktuální situaci. Jak nezbytné je umět opustit představy o tom, jak prezentace či domácí konzultace bude vypadat, kolik toho stihnu probrat či udělat, jak kdo bude naladěn a jak to všechno bude klapat.
Kéž dokážeme obstát a flexibilně reagovat vždy, když je třeba. Třeba tak, jak to zvládly Petra s Evou ve všem tom ruchu a zmatku dění při informační návštěvě v olomouckém Rodinném centru Heřmánek.
Hanka Klicperová
poradkyně olomouckého střediska, toho času na rodičovské dovolené
Prezentace firem Medicco a R82
Dne 26.1. jsme se sešli společně s firmami se zdravotnickými potřebami v Oblastní unii neslyšících v Olomouci. Příchozí rodiny si mohli vyzkoušet velké množství pomůcek od chodítek, kočárů až po lehátko do vany. K dispozici bylo velké množství výrobků, že ani nebylo možné vše vyzkoušet. Nutno říci, že přítomné ratolesti si zkoušení a testování vyloženě užívali a rozdávali úsměvy na všechny strany. Pokud by jste měli zájem si výrobky prohlédnout, případně domluvit si individuální konzultaci u Vás doma, zde jsou internetové stránky (kde mimo jiného naleznete i kontaktní osoby): www.medicco.cz a www.r82.cz .
